Fotbalové mužstvo v obci ale existovalo již v době 2. světové války. Hřiště bylo Na Trávníkách u Davídků, samozřejmě přírodní. Trochu ve spádu, ale travnaté, hráči se převlékali doma do sněhobílých dresů s modrým límečkem a pruhem, samozřejmě s pěticípou hvězdou, postavenou na špičku.
Mezi světovými válkami fotbal na Chlumu hráli:
Stojící zleva – Rous Jan, Bečvář Ladislav, Šilhánek Václav, Černý Karel, Pašek Josef; klečící zleva – Havlíček Ladislav, Červený František, Červený Ladislav; sedící zleva – Roud Václav, Hora Josef, Kalina Jaroslav
Hřiště se později přesunulo na louku pod Vaněrkovic ke Střížovicům, kde obecní zástavba končila. Dnes jsou v těchto místech domy Śveců a Horvátů. Na přátelská utkání se jezdilo převážně na kolech. Podle situace se místo ještě jednou měnilo, když MNV potřeboval vypouštět koupaliště, tak se hrálo jeden rok provizorně Na Dobronce, pod vsí směrem k Seči vlevo.
Počátkem 60. let minulého století se průběžně o chuti a potřebě založit organizovaný tým fotbalistů začalo opravdu vážně uvažovat. Dospívaly silné poválečné ročníky a k nim přibývala generace z roku 1950. Jednoho, určitě krásného dne, se sešli pánové Jaroslav Fajtenhanzl, Františkové Fiala a Šindelář. Nerozešli se dříve, než se dohodli na vzniku skutečného fotbalového oddílu. Na Lipí se budovala v letech 1963-64 požární nádrž, a tak se terén pod ní přemístil a upravil na budoucí hřiště. Povrch byl určen dostupností, na Škalkách byl dostatek škváry, ta se rychlou noční brigádou přemístila na hřiště. Škvára byla naprosto normální běžný povrch. Každý den dostaly děti u koupaliště košíček a dvakrát přešly hřiště a sbíraly kamínky a hrudky škváry.
Plenární zasedání MNV Chlum ze dne 26.února 1964 uložilo dokončit fotbalové hřiště a založit fotbalový oddíl. 16. května 1964 se sešla ustavující schůze. Bylo na ní 22 zakládajících členů, zvolili sedmičlenný výbor a 1. předsedou se stal Jaroslav Fajtenhanzl. OV ČSTV Plzeň – jih pak 19.května 1964 schválil ustavení Tělovýchovné jednoty Chlum a příspěvek 1 000,-Kč na vybavení mužstva.
Hřiště bylo škvárové, branky dřevěné, sítě se pletly na podlaze v sálu hospody, provázky dodalo JZD ze samovazů. Kolem hřiště bylo rozmístěno několik dřevěných laviček, hráči se převlékali a dresy prali zpočátku doma. Nadšení nebralo konce a každé utkání, jeho průběh a výsledek musel být podrobně rozpitván na pozápasovém hodnocení do časných ranních hodin. První výsledek padl v domácím utkání TJ Chlum – Sokol Starý Smolivec 3 : 1 ve III. třídě. Později se hráči převlékali u Františka Šindeláře, v „židovně“ – tehdy kancelářích MNV a JZD, dnes č.p.43 Hrabětových, u Vyskočů nebo v hospodě a u Václava Ungra.
Úplný pokrok se odehrál v roce 1968, kdy byl zakoupen vysloužilý stěhovací vůz. Byla odstraněna nepotřebná kabina a vnitřní prostor byl přepažen na dvě šatny a kabinku rozhodčího u schodů. Stával v rohu u nové zástavby a krásně voněl. Pro pohodu diváků v roce 1969 nechal MNV postavit novou tribunu a o 10 let později se brigádnicky postavily původní zábrany za brankami.
ČSTV v roce 1985 pro zlepšení podmínek předal TJ dvě mobilní buňky, které ale podle místních nepostačovaly, a tak byla zahájena výstavba skutečných zděných kabin se sociálním zařízením a klubovnou.
Materiál a peníze se skutečně sháněly. Něco zaplatil MNV, něco hasiči. Všechno svépomocí a zdarma. Na Štědrý den se třeba kopala studna nebo pokládala střecha. V listopadu 1988 byla slavnostní schůze, kabiny se oficiálně otevřely. Podával se guláš, svíčková a ruce. To bylo slávy.
O rok později přibyl ještě plot kolem spodní strany hřiště, později doplněný o stromky za ním. Na spodní straně hřiště se v roce 1994 objevily střídačky. Až v poslední době (2018) byla zahájena další etapa stavebních prací. Stávající areál se rozšíříl o kabinu rozhodčího se sprchou, vznikají nové toalety a pod nimi sklad. Zvětšena bude klubovna pro lepší pohodu personálu bufetu a mezi objekty vznikne krytá pergola. Dokončení ale bude ještě chvilku trvat.
Zpátky do historie. Na venkovní utkání se postupem času jezdilo společně valníkem, taženým traktorem JZD, později hasičským náklaďákem Praga RND a autobusem ČSAD. Obec v roce 1992 zakoupila autobus Karosa a návštěvnost venkovních utkání značně vzrostla. Po jejím prodeji se opět jezdí auty a někdy hasičským dopravním automobilem.
Jelikož praní dresů, respektive jejich vracení před zápasy, působilo problémy – oddíl měl jedinou sadu, objevila se nová funkce: pradlena. Praní dresů zahájila Erna Vaněrková, následovaná Miloslavou Janečkovou, Irenou Švecovou, Lenkou Šilhánkovou a zatím poslední je Věra Duchková. Pro úspěchy je potřeba mít i vlastní rozhodčí. Postupně se jimi stali Stanislav Ungr, Luboš Šimek, Michal Němec, Ondřej Pál a Tomáš Michálek.
Skromné mužstvo Chlumu se po zahájení činnosti rychle vypracovalo na horní patra tabulky. První postup byl v roce 1970/71 odmítnut OV FS ČSTV pro neexistenci mládežnického mužstva. Vítězem se stali naši fotbalisté ale i v sezóně 1971 /72 a tentokrát II. třídu hráli. Hned po roce sestoupili, ale postup vybojovali v ročníku 1982/83. Tentokrát si vedli podstatně lépe a v soutěži vydrželi dvě sezóny.